Volby začaly, vystupňovaná hysterie politiků skončila. Témata novinářům padala do náruče jako ta podzimní jablka, co právě dozrávají. To je přece tak napínavé - kdo vyhraje? Obávám se, že ten, kdo nejvíc naslibuje!
Jenže, co tak můžou slíbit strany, které se v průběhu let podílely na řízení země? Co může slíbit třeba hnutí ANO, které bylo u moci dvě volební období před odcházející vládou SPOLU?
Hnutí ANO zveřejnilo svůj program slibujícím všem všechno. Všichni se budou mít lépe.
Jak to, že jsme se tak neměli v obdobích jeho osmiletého vládnutí? Možná senioři, jimž hnutí valorizovalo penze nad rámec zákona a šetřilo jízdné. Ale tato země přece není obývána pouze starými lidmi!
Tak si jen připomeňme, že jsou politici populisté a politici státníci. (Pak jsou politici, kteří se jen vezou). Populisté slibují nesplnitelné a jejich voliči jim to dovolí. Státníci si uvědomují, že správa země je jim svěřena na čtyři roky, ale že by jejich vládnutí mělo dát základ pro léta budoucí. Jako když dobrý sedlák obdělává svoji půdu. Nevyčerpává ji, ošetřuje, šetří! ji, předjímá, přizpůsobuje vlivům.
S politikou je to také ako s podnikáním. Někdo založí firmu, aby ji poté prodal a už si jen užíval. Nic proti, kdo umí, umí a má: Peníze, jachty, letadla, vily ve světových letoviscích, domy, byty, apartmány ve Špindlu a na Čeladné.
Jiný založí firmu, zaměstná rodinu, dá vydělat lidem z okolí, firmu zušlechťuje, firma roste, zvyšují se její příjmy, takže investuje, může přilepšit zaměstnancům, může jim i byty postavit!
Tohle může i dobrý politik. Může vládnout tak, aby lid poznal, že mu jde o víc než to, udržet se u moci aspoň ty upocené čtyři roky.
Pokud myslíte, že sním, tak se pletete. Právě jsem dočetla knížku Pavla Kosatíka Podnikání pod Davidovou hvězdou. To byli podnikatelé, panečku, za první republiky. A co nám po nich zůstalo!
(A co jsme stihli zničit, rozprodat, promarnit!)
A ta jména! Zná ja každý jen trochu zajímající se člověk: Kolben-Daněk, Petschekových, Tugendhat - Popper - Bondy - Low Bere Auerbach - Waldes - Reich.
A teď jména politiků státníků z minulosti: T. G. Masaryk, Alois Rašín, Karel Kramář, Edvard Beneš, Václav Havel.
Někdo jiný kromě Havla ze současných politiků? Napovězte!
Mám strach, že to nepůjde. Ale pro budoucnost, co by měl dělat politik, toužící dostat se do podobného seznamu, v průběhu následujících let?
Měl by se chtít zasloužit o kvalitní vzdělanost - včetně kritického myšlení. Také by mohl zkusit udělat něco s rostoucí krizí bydlení. Ať mi nikdo neříká, že to nejde - příkladů v jiných zemích je dost. A co se takhle zaměřit na podporu podnikání a kapitálového trhu, aby ten, kdo přijde k penězům, neskupoval byty na investice?
Vybavuji si Tomáše Baťu. Začínal u verpánku. Táta švec. Dnes světová značka. Kolik jich vůbec naše země má? Myslím ty, které stále vlastní čeští podnikatelé?
Český (státní nebo soukromý) vlastník
ČEZ – energetický gigant, stále z většiny ve vlastnictví státu (~70 %)
Czechoslovak Group (CSG) – obranný a průmyslový holding plně ve vlastnictví českého podnikatele Michala Strnada.
Rohlik Group – český online obchod s potravinami, vedený a vlastněný domácími majiteli; připravuje IPO.
Promet Group – čtvrtá největší rodinná firma v Česku podle Forbes, stále ve vlastnictví rodiny Materových a spol.
ComAp – rodinný podnik, který patří zakládajícím rodinám a je mezi top 200 českých rodinných firem.
The Green Tree Distillery (Palírna U Zeleného stromu) – největší český rodinný lihovar, bez cizího kapitálu.
Někdy méně je více, tohle samo o sobě je práce na několik volebních období. Jde o to, zda by strana s takovou nabídkou uspěla. Taky jde o to, jací jsme voliči. Vlády bývají obsazeny těmi, které jsme si vybrali. Budeme-li vybírat, můžeme tu mít zodpovědnou správu země. Možná ne zcela oblíbenou, ale rozhodně váženou. Zodpovědná rovná se ta, která myslí na všechny občany, ne na ty, kteří ji volí. Na mladé, středního věku, na inteligenci, pracující ve službách, ve zdravotnictví a školství, v továrnách a na statcích.
Staří lidé už nebudou zakládat rodinu, posílat děti do škol, začínat s podnikáním, stavět svým zaměstnancům potřebná zařízení - netřeba pokračovat, že?
