Musíme jen platit daně, složenky a zemřít, všechno ostatní je dovoleno, tak proč tolik nespokojenosti?

„Ty hodně píšeš poslední dobou, že?“ ptá se kamarádka.

„A o politice,“ dodává.

„No, však víš, že politiku sleduju, co se divíš?“

„Myslím, že to lidi nezajímá a ani nic, co je negativní.“

„Proč si to myslíš?“ ptám se.

„Myslím, že jsou lidi naštvaní, nespokojení….“

Skočila jsem jí do řeči: „Proč by měli být naštvaní, nespokojení, když žijeme v jedné z nejlepších, nejbezpečnějších zemí?“

„No, to víš ty, to vím já, ale nemám pocit, že je nás moc, kdo si to uvědomuje,“ řekla.

Dodala, že to přece musím poznat i podle výsledků voleb. Kromě hnutí ANO vyhrály i dvě nesystémové strany, obě poměrně extremistické, SPD rozhodně populistická.

„To samozřejmě vím, ale beru to tak, že byli lidé nespokojení s vládou a volili natruc. Moc netušili, koho volí, nebo je to ani nezajímá. Nevědí, co ty dvě strany hlásají. Pokud byli lidé nespokojení s vládou Petra Fialy a tvrdili, že je to pravicová vláda, tak proč volili krajní pravici a hned dvakrát? O SPD je to známé, alespoň mezi námi, o Motoristech by to nemělo být už po všech kauzách, o nichž jsme denně informováni, tajemství.“

Kamarádka se už jen zasmála. Zná mě. 

Nedá mi to, abych se nezamyslela nad tím, co je tady tak strašného k žití, viz internet: 

„Česká republika se v globálním žebříčku bezpečnosti umisťuje vysoko, podle různých hodnocení se v roce 2025 umisťuje na 11. nebo 12. místě. Je tak považována za jednu z nejbezpečnějších a nejmírumilovnějších zemí na světě, často se umisťuje nad mnoha jinými evropskými státy. K pozitivnímu hodnocení přispívá nízká míra kriminality, dostupnost zdravotní péče a relativně málo přírodních katastrof. Mezi faktory, které k tomuto hodnocení přispívají, patří:  Nízká míra kriminality, velmi dobrá dostupnost zdravotní péče a nízký počet přírodních katastrof.“

A co životní úroveň? 

Ta vloni vzrostla. (Český statistický úřad). Hrubý domácí produkt na obyvatele vyjádřený ve standardech kupní síly se zvýšil o jeden procentní bod na 91 procent průměru Evropské unie. Česko je tak na úrovni Slovinska. Zároveň je na tom nejlépe ze zemí Visegradské čtyřky (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko).  

Česko si také loni udrželo pozici s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Ta byla 2,6 procenta, a zůstala tak výrazně pod evropským průměrem.

Nechci být zlá, ale mám takový dojem, že nespokojenost souvisí spíš s osobním životem každého. U nás má každý možnost dělat, co chce. Nemáme žádná omezení. Můžeme si jet, kam chceme, kdy chceme, můžeme studovat, co chceme, říkat, číst, sledovat, vdávat se a ženit s kým chceme, věřit nebo nevěřit, nikdo nás do ničeho nenutí a netrestá za to, co neděláme. Ani se od nás nečeká, že bychom měli dělat něco, co někdo přikazuje. Musím platit daně, složenky a zemřít, vše ostatní je na nás. 

Foto: Pixabay.com

https://cesky.radio.cz/csu-zivotni-uroven-v-cr-loni-vzrostla-na-91-procent-prumeru-eu-ze-zemi-v4-je-8837755