"Opravdu si myslíš, že jsi jediný, kdo chce zůstat čestným člověkem?"

 Jak pořád čtu vzpomínky Alexeje Navalného, je to pořádná kniha, má skoro pět set stránek, přesvědčuji se, jak je dobré nenechat se ovlivnit zprostředkovanými informacemi. Kdykoli se mluvilo o prezidentských volbách v Rusku a někdo naznačil, že by byl Navalnyj lepší prezident, než je Putin, okamžitě následovala námitka, že Navalnyj je ale nacionalista. Že to chce jiného kandidáta. Nikdo nedodal, kterého.

No, nebyl. Jen zdůrazňoval, že má rád svoji zemi, nechce ji opouštět, ale chce, aby byla demokratická a ne oligarchická. A chtěl pro to něco dělat, a tak založil Nadační fond proti korupci.

Dosud jsem věděla jen to, co se psalo, vysílalo, říkalo. Byla jsem stejně šokovaná jako většina lidí, když a za co ho poslal režim do vězení, pak na Sibiř, kde mu neposkytli lékařskou péči, ani když držel hladovku. Vlastně jim to vyhovovalo, čekali, že zemře hlady a oni se budou moci vymlouvat, že si to zavinil sám. Pak jsem sledovala vše, co se kolem jeho smrtí zveřejnilo. 

Až když čtu jeho memoáry, uvědomuju si, jak málo jsem o něm věděla.  Nebyl naivní, velmi dobře věděl, co se stane, když nenechá své činnosti v Nadačním fondu proti korupci. Postupem času, jak píše, byl totiž jeho život nekonečný začarovaný kruh: protestní shromáždění - zatčení - protestní shromáždění - zatčení a tak pořád dokola. A pak soudy. Stát si začal vymýšlet kauzy, aby ukázal jeho příznivcům, že ač bojuje proti korupci, sám je zkorumpovaný. Proto důrazně dbal o to, aby byly jeho osobní peníze přísně odděleny od nadačních. Všechno, za co utrácel nadační peníze, bylo k vidění na transparentním účtu. Tudy na něj nemohli, a tak si začali vymýšlet. 

Kvůli jedné kauze chtěli vydíráním donutit jeho někdejšího spolupracovníka, aby vypovídal proti němu. Dotyčný měl pět dětí a režim se domníval, že je to člověk pro vydírání přímo ideální. Ne, nebyl. Proti Navalnému nevypovídal. V policejním autě, které je oba vezli do vězení, se Navalnyj exkolegy zeptal, zda toho, že se nepřidal k režimu, nelituje. "Opravdu si myslíš, že jsi jediný, kdo chce zůstat čestným člověkem?" odpověděl dotyčný.

To je to, o čem jsem dnes chtěla psát. O osobní cti.  

Foto: wikipedia