Dnes se mi nepíše dobře. Venku ponuro a já čtu knihu o Peggy Guggenheimové, jak v počátku války utrácí zděděné peníze za koupi obrazů moderních malířů, po nichž Hitler nejvíc šel, protože toto umění považoval za zvrhlé.
Peggy navštěvuje umělce a od některých doslova loudí aspoň jedno dílo, například od rumunského sochaře Constantina Brancusiho, který nechtěl prodávat. Peggy nakonec získala aspoň jeden kousek, který zařadila do svého v té době zamýšleného muzea, jehož založení musela kvůli vpádu Němců do Francie, kde žila, odložit.
To ale není jediný altruismus mecenášky, která oželela část ze svých peněz, jen aby podpořila výbor, pomáhající dostat do USA na dvě stě umělců a příslušníků inteligence z Francie a Německa. Když Francie podepsala s Hitlerem dohodu o klidu zbraní, musela souhlasit, že vydá do Německa lidi, kteří tu hledali pomoc právě před Hitlerem.
Kniha se zpočátku zdála být skoro oddechová. Nejedna z návštěv mecenášky Peggy totiž končí v posteli, na každé druhé stránce se popíjí káva a pastis, pojídají croissanty v Pařížských kavárnách, v Londýně Peggy otevírá svoji první galerii… Děj knihy ovšem začíná v roce 1938. Bylo jasné, že nezůstane jen u toho, co román Sophie Villardové dělá více čtivým.
U nás v České republice jsou dnes všechna média i sociální sítě plné Filipa Turka, adepta na post ministra zahraničí v nové vládě. Proč? Protože se objevil archiv jeho homofobních, xenofobních a rasistických postů na Turkově facebookovém profilu.
Ještě než jsme se mohli díky jeho zveřejnění dopodrobna seznámit s Turkovými názory, nazývali jsme ho fašounem, protože jeho hajlující fotky a spousta indicií v jeho chování i prezentaci jen potvrzovala, že je to člověk totality. Objevení archivu ho v tom usvědčuje.
Andrej Babiš, skládající vládu, o pár týdnů odložil rozhodnutí o přidělení či nepřidělení ministerských křesel členům strany Motoristé sobě a alibisticky naznačil, že se bude jednat napřed o programu, přičemž ale ještě v den voleb, jakmile si potvrdil své vítězství, svolal zájemce o místo ve vládě k sobě domů a bavili se o čem? O rozdělení ministerstev.
Vypadá to tak, že Babiš spoléhá na prezidenta, který za něj rozhodne, že žádný fašista nemůže reprezentovat Českou republiku jako ministr zahraničí, dokonce ani jako žádný ministr. Na tom se shodli i účastníci výzkumu, který média neprodleně včera zveřejnila.
Situace je o to složitější, že včera začala Filipa Turka vyšetřovat policie pro hanobení rasy za údajný post, týkající se popálené Natálky v roce 2009 ve Vítkově u Ostravy. Napsal, že „popálit cikáně je polehčující okolnost“, ačkoli zrovna tento výrok Turek popírá.
Na celé kauze je nejtrapnější to, že Babiš Motoristy potřebuje, aby mohl sestavit vládu, sestávající z nacionální SPD s trestně stíhaným předsedou Okamurou, fašistické strany Motoristů a hnutí ANO, vedené trestně stíhaným lídrem.
Jeden mizera podpírá druhého a třetí se raduje, že jsou jeho problémy momentálně upozaděny, ale my už víme, že jen čeká na příležitost, až bude moct z nějaké vysoké pozice omezit činnost všech institucí, které by ho mohly poslat za mříže. Už to Okamura naznačil slovy o vyhození policejního prezidenta.
Jak jde dohromady četba uvedené knihy a momentální dění na politické scéně u nás? Když Hitler zakládal všechny složky, které měly za úkol násilně zničit demokracii a prosadit totalitu, taky to zpočátku vypadalo nenápadně. Tehdejší vláda nacisty neuvěřitelně podcenila. Jak to dopadlo, víme.
Jde o to, že politik, který musí dělat kompromisy, protože sám má máslo na hlavě, nemůže jednat rovně. Musí kličkovat, ustupovat a může tak dopustit, že tady budeme mít vládu, v níž dvě ze tří stran inklinují k totalitě. V totalitě už se nic nedomlouvá, tam se přikazuje.
https://www.archiweb.cz/n/foreign/constantin-brancusi-zmenil-tvar-moderniho-socharstvi
Žádné komentáře:
Okomentovat