Dnes jsem připravila salát podle Alexeje Navalného. Vím, je podzim, hodí se polévky, guláše, něco na zahřátí a já tady se zeleninovým salátem. Alexej totiž ve své knize vzpomínek, psané z velké části ve vězení, mimo jiné popisuje, jak se tam stravoval.
Tam, kde to bylo možné (občas ho poslali jinam, stěhováním vždy přišel o zásoby) si mohl objednávat různé potraviny (výběr samozřejmě omezený) ve vězeňském obchodě, nebo mu mohli posílat jídlo lidé z venku. Z knihy bych mohla sestavit mini kuchařku ruského vězně, který se rád stravuje zdravě, ale nemá k tomu podmínky.
Někdy mám chuť se od knihy zvednout a jít si namazat chleba s máslem, když čtu, jak si tohle jídlo pochvaluje při snídani. Popisuje trampoty, jak se k té které ingredienci, nebo zrovna ke kávě, čaji, ale i k varné konvici dostat, jak o to zase přijít...
Píše to mírně humorně v rámci situací. Připouští, jak málo stačí k malému osobnímu štěstíčku, oberou-li vás takřka o všechno, co máte rádi. Potom je chvíle s chlebem, máslem a kávou jedna z nejsvátečnější. Nebo když vám někdo pošle bedýnky zeleniny.
Dnes jsem tedy udělala salát podle něj. Budeme ho mít ke kuřeti s rýží. Jsou v něm okurky, rajčata, olej - v Rusku mají rádi slunečnicový, mně nikdy ten ruský nechutnal. Dala jsem olivový a koriandr, který by Alexej určitě přidal, kdyby ho měl. Jo a sůl. Tu neměl dlouho, popisuje, čím solil, než si sůl pořídil - opět o ni přišel, když ho přestěhovali do jiného vězení. Spoluvězni ho naučili solit i práškem z instantních polévek.
Myslím těmito malými gesty na Alexeje, bojovníka za svobodu, který neklesal na duchu ani ve vězení, odkud se, jak víme, už nikdy nevrátí...
Žádné komentáře:
Okomentovat