Dnes mám velmi dobrou náladu, večer v Rock Café s povídáním s protagonisty podcastu Kecy & Politika pobavil, motivoval k většímu optimismu a nadhledu.
Výsledky voleb respektuji, nikdy jsem proti nim nebrojila, moje strana, kterou volím už 16 let, stejně nikdy nevyhrála. Buď jsem byla vděčná, když dostala dost hlasů, nebo smutná, když ne – ale vždy mě smutek brzy po volbách přešel, protože beru, že výsledky voleb jsou takové, jací jsme my, voliči.
Když si zvolíme trestně stíhaného oligarchu, který se nenaučil česky, neumí se ovládat, jakmile vypění, piští jak myš, mele páté přes deváté, jeho projevy nedávají mnohdy smysl, neumí sestavit kloudnou větu, neumí odpovědět na otázky ohledně základních znalostí, skrývá syna jen proto, aby nemohl podepsat lživé dokumenty, na Krymu, tak i já respektuji, že tento člověk bude vládnout.
Je to takové, jaké to je a… Uvidíme. Už nebudu ztrácet čas úvahami nad tím, jak mohl být zvolen, ale zkusím se zamyslet nad pojmy populismus, konzervatismus a liberalismus, protože se jimi v současnosti hemží mediální éter i sociální sítě.
V moudrých knihách i v historii zjišťujeme, že populisté rostou všude tam, kde se lidé necítí být spokojeni. Dřív to bylo tam, kde byla opravdová bída – například v Německu ve 20. až 30. letech minulého století. Hitler měl svůj růst navzdory zákazům a vězení velmi snadný, protože se uměl vcítit do pocitů hladových Němců. A vskutku se mu na čas (díky přípravě na válku) dařilo. Rozhýbal válečnou ekonomiku. Jak dlouho to klapalo a jak to v Německu dopadlo, víme, že.
V naší zemi je to s chudobou trochu jinak. Podle statistik nejsme nejchudobnější země. Důchodci mají slušné penze, stát jakž takž pomáhá samoživitelkám, nejvíce ohrožené sociální skupině. Máme přístup k lékařské péči, na rozdíl od mnoha zemí, o nichž si myslíme, že mají vyšší životní úroveň než my – například Velké Británie. Sociální dávky jsou poskytovány v případech, kdy se někdo z nás dostane na čas do nezvladatelné situace. Přesto je velká část obyvatel v naší zemi nespokojená a volila proti stranám vlády, která nás vyvedla z energetické krize, zvládla bravurně předsednictví EU a získala naší zemi v zahraničí velmi dobré jméno, opravila v rámci možností a neochoty obyvatel zvýšit odvody důchodovou reformu, takže důchodový účet je nyní po dlouhé době v přebytku. Snížila se inflace a lidem se začíná víc dařit. Takovou situaci předává nenáviděná vláda vládě nové, která slibuje, že zvýší dávky všude možně, tedy i důchody, zvýší platy státním zaměstnancům, zlevní potraviny, energie A NEZVÝŠÍ DANĚ.
Tak na to nejvíc těším.
Já osobně nevěřím žádným slibům. Vím, že když jsem zdravá a vzdělaná, myslím tím, že se mi dostalo v této zemi minimálně základního vzdělání a snad i dalšího, dokážu si pomoct sama. Od vlády chci jediné – ať mi k tomu, abych si mohla vydělávat dost peněz, připraví podmínky. Ať podporuje zaměstnavatele, aby mohli budovat své podniky, zaměstnávat lidi a poskytovat jim různé bonusy podle toho, jak se firmám daří.
Pokud mi někdo namítne, že je to nesplnitelný sen, doporučím mu knihu Pavla Kosatíka Podnikání pod Davidovou hvězdou. Je o podnikatelích první republiky a zmiňuje i to, jak se starali o své zaměstnance. Stavěli pro ně domy a poskytovali jim bydlení, někteří i zdravotnickou péči, jiní vzdělání. Nemusíte ani číst tuto knihu, stačí si vybavit, co dělal pro své zaměstnance Tomáš Baťa.
Jo, ještě chci, aby se vláda starala o kvalitní vzdělání mladé generace, o kvalitní a dostupnou lékařskou péči a hlavně o naši bezpečnost jak uvnitř země, tak vně. A aby pomáhala těm, kteří jsou v dočasně nebo i nastálo neřešitelné situaci.
Zemi s takovou vládou se prostě musí dařit. Zato populistům pšenka nekvete. Populisté jsou – ale to vy stejně víte – politici, které vytáhne nahoru jejich nehorázná odvaha slibovat nesplnitelné a těžit z nespokojenosti lidu.
A teď konzervativci versus liberálové. Když se řekne konzervativec, kdo vás napadne? Mě Václav Klaus, Roman Joch, Donald Trump, několik politiků ODS, jako třeba Marek Benda nebo senátor Zdeněk Hraba, ačkoli ten v ODS není, jen se za ni do senátu dostal, když se ho zbavili pro jeho šovinismus a xenofobii Starostové. To na první dobrou. A liberál? Tak třeba Pirátská strana, nebo TOP 09, Zelení, STAN. Netřeba konkrétních jmen.
O co jde liberálům? O to, aby všichni lidé měli rovná práva. Aby nebyla žádná skupina diskriminovaná, tudíž aby stát pomohl menšinám získat všechno to, co má většina.
O co jde konzervativcům? Aby vše, o co jde liberálům, nebylo. Vnucují nám staré pořádky, doby, kdy se za jinakost vraždilo. Vzpomeňme jen Harveye Milka, amerického aktivistu boje za stejná lidská práva pro gaye a lesby. V 70. letech minulého století se mu to sice povedlo i díky tomu, že podnítil průvody Pride, upozorňující na situaci dosud zakázaných a trestaných homosexuálních vztahů, ale pak ho nějací homofobové zavraždili.
Vzpomeňme Alana Turinga, matematika, vedoucího tým, jež za druhé světové války prolomil německý kód Enigma. Možnost číst šifrované zprávy fašistického Německa uspíšila konec války. A jak dopadl tento statečný muž? Po válce ho establishment země nutil léčit se ze své homosexuální orientace a on si vzal život. To ale není všechno. Královna Alžběta jako omluvu za to, jak se k němu království zachovalo, nechala tisknout jeho podobiznu na padesátilibrové bankovky.
Zkrátka, někteří lidé jsou jiní, protože se tak narodili. Pro ty, kdo věří v Boha – protože to tak chtěl Bůh. Jak to ale, že se mezi tupými a halasnými konzervativci tohoto typu –zakazujícími stejná práva pro všechny, objevují i tzv. křesťané???
Tím dnes končím. Nechám na každém, ať o tom přemýšlí. Mně to hlava nebere a asi nikdy nepřijdu na to, jak může křesťan odmítat něco, co je od Boha.
Foto: 1. Bohumil Pečinka a Petross Michopulos Kecy & Politika v Rock Cafe
2. Takhle se Tomáš Baťa staral o bydlení svých zaměstnanců, díky kterým bohatl.
Žádné komentáře:
Okomentovat