Dnes mám vskutku seniorské dopoledne. Do ničeho se mi nechce, protože jsem poslední dny byla děsně akční. Tak jsem si aspoň zkusila na nečisto upéct bábovku, jakou zamýšlím nabídnout pár lidem, co ke mně přijdou v neděli. Chtěla jsem mít jistotu, že ji v neděli vyklopím. Potvrdila jsem si, že je nutné vysypávat formu strouhankou nebo krupicí.
Tuhle bábovku mě naučila péct sestra. U ní v rodině jsou lidé, kteří nemohou máslo a mléko, tak to nahrazuje olejem. Fakt je dobrá, vláčná… Je jedno, zda tam přidám kakao, uvařený mák nebo ořechy, vždy bude vláčná.
Ráno jsem si poslechla podcast Kecy & Politika, který si platím snad už tři roky. Kluci se tam pěkně pohádali, Bohouš Pečinka vystartoval na Petrosse Michopulose, který kritizoval senátora Hrabu za to, že se naváží do mladých, nově zvolených poslankyň a vyjadřuje se o jejich pohlavních orgánech. Tak ho nazval nahnědlým senátorem. No to jste měli vidět Bohouše! Hádali se „do krve“ skoro pět minut, ale my už je známe a víme, že to takhle občas zajiskří a pak pokračují už ve vzájemné symbióze. Akorát že já s Petrossem souhlasím, senátora Hrabu jsem si zablokovala na svých sociálních sítích, protože je šovinista a xenofob.
Tak tohle dnes řeším. Večer jdu do Rock café právě na vystoupení protagonistů Kecy & Politika a těším se, že tu hádku zajisté zmíní. Na jejich vystoupení chodíme s kamarádkou pokaždé, protože tam vládne skvělá atmosféra. Nasmějeme se, a ještě je nám fajn, že jsme s lidmi, s nimiž sdílíme názory na politiku. Jsme obě bývalé novinářky, zájem o dění nás neopustil.
Nedávno mi zavolal muž, kterého jsem neviděla přes třicet let. Byl kdysi mým nadřízeným. Povídali jsme si dvě hodiny a oba žasnuli, jak se ten druhý změnil. Já ho měla za zatrpknutého komanče, ale on je to zcestovalý kosmopolita. Za co mě měl on, jsem se nezeptala. Když jsme se loučili a on mi děkoval za pokec, dodal, že jsem tedy úplně jiná než tehdy.
Mě totiž práce, kterou jsem u něj dělala, nebavila. Naštěstí mi dal doporučení ke studiu na vysoké škole – to tenkrát bylo nutné, mít souhlas zaměstnavatele – a brzy jsem se kancelářské práci mohla vyhýbat. Ale proč ho zmiňuji. Jak si tak povídáme, zjišťuju, že ho zajímá politika, ale neví, kde čerpat informace, na které je spoleh. Jakmile zjistil, že mě politika také baví, a že jsem si svými názory poměrně jistá, začal se ptát. Nešlo o nic světoborného, aby to teď nevypadalo, že si hraju na politoložku. Jen jsem mu řekla, že jsem zvyklá zjišťovat si a ověřovat informace, protože jsem to tak dělala jako novinářka. Každý článek, který jsem odevzdala, jsem musela mít ověřený ze tří zdrojů. Pak že se dá takové zprávě věřit. Zmínila jsem i média, jimž věřím, a proč. Některá si platím, už moc moc roků Respekt, občas Deník N. A ještě si platím podcast Kanárci v síti.
Často se dostanu do debaty s lidmi, kteří sice nic nečtou, nezajímají se a nic nesledují, ale mají pevný názor, který mi chtějí vnutit. Vždy se zeptám, zda mi poskytnou zdroj, abych si informaci ověřila, a nabízím svůj zdroj, jímž chci obhájit svoji oponenturu. Kromě tohoto muže jsem se s ochotou aspoň se podívat na to, co doporučuju, nesetkala.
Domnívám se, že neochota vědět víc, chtít znát pravdu, ptát se proč, souvisí s velmi nízkou schopností kritického myšlení. Ale to je tak zajímavé téma, že si je nechám na někdy jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat